Osvědčiti
Osvědčiti, il, en, ení; osvědčovat = svě- domím přítomných osob něco ujistiti, utvr- diti, usvědčiti, dokázati, durch Zeugen be- weisen , mit Zeugniss darthun; svědectví o čem vydati, dokázati, oznámiti, tvrditi, bezeugen, erweisen, andeuten, anzeugen, er- klären, zu erkennen geben, für gewiss an- deuten; odkázati, vermachen, hinterlassen. Jg.— co. Osvědčuje svou povinnou vděčnost. Kram. Třikrát osvědčoval Pilat nevinu Páně. Sš. L. 209. Směnku dáti o. Rk. — čeho: tvořivé činnosti ducha, šp. m. co. Brt. Osvědčil velikých schopností, šp. m.: veliké schopnosti. Brs. 86. — co kým, se kým, čím. Zapečetil jsem a osvědčil svědky. Br. Těmi, ješto knihu čtli, se osvědčuji. V. Celým svým životem osvědčují tvou víru. Pešín. To přísahou osvědčil (ujistil). Pis. br. Toť Bohem osvědčuji. Troj. Bohem, nebem i zemí se osvědčovati. Prot. 50., 178. Ježto se byl jim tolikými divy osvědčil. Sš. L. 95. Bohem i slávou jeho se osvědčujíce žádali, aby. Kom. — Bart. 4. 20., Brt.' S. §. 125. — čo komu. Jakž sám učedlníkům osvědčoval. Zak. sv. B. O. komu svou milosť. L. Sama jemu se osvědčím, že ho miluji. L. (Komorník když koho pohnal), má do prvního města králova jeti a konšelóm o., koho a který den pohnal. O. z D. Všichni osvědčovali sobě, že pokrmu živelního nepotřebují (versichern). Skl. V. 132. Pakliby jí (mince) vzíti nechtěl, bude moci sobě to o. Zř. F. I. Lidskou za- tvrdilost' stvořením osvědčuje. Br. Osvěd- čoval se Bůh světu, že . . . Karyon. — co, se kde, před kým: před ciesařem. Dal. 95. Spravedlnost' stezek Páně o. před lidem. Ráj. Přede všemi se osvědčil, že nesvoluje k tomu. Jg. — sobě kým (za svědka bráti, dokládati se koho). Bohem i lidmi sobě osvědčovali, že nepovolují. V. Já osvědčuji sobě Bohem a ... V. — čím proti komu. Osvědčuji proti tobě nebem i zemí. Num. — koho, se v čem. Někoho ve zlých skutcích o. Trip. Také žádného v ničemž kromě tlesk o. (über- weisen) nemôž. O. z D. V tom se před božím obličejem osvědčuje. Kom. — se k čemu. Jindřich z Rosenberka králi Václavovi k věrné poddanosti se osvědčuje. Jg. — co komu po kom. Po sobě odsvědčil (odkázal) kněž- stvo (knížectví) Vratislavovi. Dal. — se kde, u čeho: u práva (ohraditi se). Jg. — s adv. Písemně o., D.; důrazně něco o. Dch. — že. Bohem dosvědčujeme, že nepovolují. V., Br.