Osvědčiti co
Osvědčiti co: směnku. Nz. — co, se čím. To o-jeme pečetí naší. Mus 1880. 555. Mnou se nic neosvědčuj (nedokládej). Us. Msk. Ale chci dskami ukázati a škody o. Půh. I. 131. — co komu. Tu jsem já poznal nepřízeň a o-čil fojtovi. NB. Tč. 12. A to jsem o-čil Ganzarovi. Půh. II. 597. O. se komu, Einem erkenntlich sein. Dch. — co, se kde. Má to o. před úřadem. Půh. II. 324., 85. O-val se před námi úředníky. Půh. II. 251. — se na koho proč. Když sú byli na Piesku, tuť sú se na mě o-vali pro ty dráby. Arch IV. 11. — jak. Něco s okázalostí o-vati. Vlč. O něco, se skvěle. Vlč. — s inft. O-čil se býti rekem. Dch. — že. O-čila, že on tam nebyl. Půh. II. 329. Oprav dosvědčujeme v: osvědčujeme.