Oštídati se, oštádati se, oščádati se
Oštídati se, oštádati se, oščádati se, neštědrým býti, skrbliti, geizen; ostýchati se, sich scheuen. — Jenom se oštídal pánu se nabídnouti. Sš. Mt. 263. — čeho. Známo, že přísloví lidu se přílišnosti neoštídají. Sš. Mt. 267. — čím. Aby týmže milosrdenstvím nikdá se neoštídal. Sš. L. 24. — s čím. Aby se lidé s malými dary neoštídali. Sš. L. 191, Ale ani s přímou odpovědí se neoštídal. Sš. 285. Naproti tomu příroda s ničím se tu neoštídala, čehokoli k vychování lidstva po- třebí bylo. Pal. D. I. 1. 5. Neoštídáno se proti tomu ani se vnadami ani s postrachy. Pal. Radh. III. 274. — čím ke komu. S Kristem jistota nám udělena, že ničím se Bůh k nám oštídati nebude. Sš. (Hý. exc.) — komu čím. Že se jim ani těmi věcmi o. nebude. Sš. L. 125.