1. Ot
1. Ot = otec, starší forma byla otas. Der Vater. Prostý kmen ot zachoval se v osob- ním jméně Otaslav (sr. Dědumil, Dědomir); v osadních jménech: Otaslavice, Otov, Oticc. Od ot odvozeno přídavné jm. otný. Jir. Vz více v Mus. 1878.146. Ot žije posud ve slově otec a ve vlastním jméně Otný. Bdl. K tomu dodává Tč., že na Mor. vedlé slova otec slova ot posud užívají pod Javořinou u Nové Lhoty (u Uher. Hradiště): To jest jeho ot n. otec a jeho máti. Na Ostravsku a v Be- skydech užívají slova ot také, ale více ve smyslu opovržlivém. Tč. Slovo to známo také z písní zpívaných na Moravce: Od vašiho ota, dostala sem kota, od moji mamulky, dostala sem dva vdolky. Kdo holí ota, to je holota, ale kdo ho živí, je člověk poctivý. Tč. V Polsku užívali oc, což jest jotovaný tvar slova ot (1549.). Jir. Vsiak ot svej čeledi vojevodí. Rkk. 69. (Sněm 1.).