Otázati
Otázati, otáži (zstr. otíži), otázám, otěž n. otaž, zán, ání; otázati se, otazovati se = ptáti se, fragen, befragen. — koho (gt.) Otáza král svých mudrákóv. BO. Stařec otázal jeho. GR. Potom otázal Antenora, oč by přišel. Troj. 102. O. zlatníkův. Pass. Otázal ji otec. Pass. 32. Otěž svých předkóv; otěžte jeho, bude-li moci živ býti. Bj., BO. — koho na čem, čeho na kom. Otázali jeho na tom. Pass. 564. Na něm toho otázachu. Kat.2597. — Dal. 14. —koho (gt.) čím. Otázal jich těmi slovy. Ottersd. — koho o kom, o čem. Otázal jsem jich o židech. Ben. Aby otázali o zázraku. Ben. Jenom o svátosti biřmování na nich se otazoval. Sš. Sk. 221. — koho dle čeho. Ugrín podlé obyčeje křesťanského otáza Tristrama hřiechu všelikého. St. skl. — se koho (nač, oč, o čem). Tedy otázali jsme se těch starších. Br. Když se jich otížeš. Mudr. Při tom otázali jsou jeho. Br. A v domě byv otázal se jich. Br. Otázal jsem se o jeho kravách, jsou-li jeho. Svěd. O. se o nějakou věc, Br., o jedné věci. Luk. Otázali se jeho o jeho bydle a stavu. Pass. 331. — Jel., Pass., Háj. — kde. Před soudem sám sebe otaž. V. Otázal jeho v svém domě. BO.