Otázka
Otázka, vz Jg. Slnosť. 72. O. adjektivná, adverbialná, časoslovná či verbalná, disjunk- tivná rozlučovací, doplňovací či věcná, jedno- členná, řečnická, rozhodovací, slovná, sub- stantivná, větová, vícečlenná. Blanda 71., J. Sykora, Křn. O. v paedagogice jest přímé vyzvání žáka, aby doplnil soud neúplný, který mu byl předložen. J. Sýkora. Tu na- skýtá se o. KB. V. O-ky nějaké se jen do- tknouti. Dch. O-ku činím na něm, trpí-li to svědomí. NB. Tč. 41. O-ku učiniti. Hus II. 399. Opatrnými o-kami na to ho přivedl. Abr. 232. I dal se na 5 o-zek (položil je) žádaje, aby . . . Krnd. 172. A túž otázku učinil jest Honoratus biskup; Chtiece Krista v nenávisť ciesařovu zavésti, položili sú jemu tu popudnú otázku Hus II. 171., 398. — O. dělnická, národnostní, socialní, úřed- nická, východní, ženská atd. Kzl. 53., 318., 320., Šml. Vz str. 439. a 6. ř. zd.