Otčenáš
Otčenáš, e, m., otčenášek, šku, m., mo- dlitba Páně, Vater unser. Otče náš je slo- žený výraz vokativní; ale syntakticky po- jímá se za pouhé substantivum v nominativě a na základě takového pojetí se pak i sklo- ňuje, gt. otčenáše atd. Vz Zdrávas. Gb. v Li- stech filol. 1877. 299. Pět otčenášů se mo- dliti. D. Umí to jako otčenáš (dobře nazpaměť; jako z biče, jakoby peří dral). Č. Vz Pilný. Netrvalo to ani za otčenáš. Mt. S. Co by se o. a zdrávas pomodlil = brzo. Cf. Mrkati, Napočítati, Utíti.