Otěž
Otěž, i (v obec. mluvě : votěž, e), f., stihlo. Pt. O., řemen od udidla, který jezdec v ruce drží, der Zügel. V. O. kožená, křížová, Šp., vláčná, Schleifzügel, m. Rf., Csk. Otěže vztáhnouti, popustiti, povoliti. Rf. Jezdec koně otěží ohýbá. Kom. Koňovi otěž pustiti; koně za o. popadnouti, D., Šp., vésti. Har. II. 171. Bujnosť mládeže netrpí otěže. Č. M. 305. Nepravostem otěže pustiti. Měst. bož. O. přitáhnouti (anziehen); vzepříti se v o., in die Zügel bohren. Čsk.