Otírání
Otírání, n., der Wegfall. I slova živého jazyka trpí častým užíváním ujmu, ztrácejí hlásky a zejména samohlásky. V staré slo- vanštině žádná slabika nekončila se sou- hláskou. V češtině již v nejstarších památ- kách zavřené slabiky nalézáme, bývalé na těch místech samohlásky se tedy odsuly. To se stalo v době předhistorioké, v době pak historické se pokračuje: Vltava m. Vłetava, rozřešte m. rozrěšite; místo pšenice slyší se: pšence atd. Vz e, ě, i, o, y, 1, r. Gb. Příspěv. k historii čes. samohlásek str. 68. Vz Odsouvání. — O., das Ab-, Wegwischen — utírání. Fr.