Otka, votka, bodka
Otka, votka, bodka, y, f., dlouhá, tlustá hůl, dole ostře kovaná, kterouž oráč zemi přilepenou od déštky otkává, sestruhuje, vy- struhadlo, Pflugreute, -scharre, f. V. Oráč jednou rukou drží kleč, druhou votku. Kom. Přemysl vdruži v zemiu otku. Dal. 12. — O., podavač při pile, jímž se kláda strká do hřebena železného, die Reute. Us. — Jg.