Otočiti
Otočiti, il, en, ení; otáčeti, 3. os. pl. -ejí, el, en, ení; otočovati = obtočiti, umwickeln; obrátiti, umdrehen; osaditi, obklíčiti, um- zingeln, umgeben, besetzen. — abs. Otočil, er hat umgesattelt, změnil své smýšlení. Dch. Byl hrdý, ale nyní už otáčí. Ml. — co čím. Drak sebú slona otočuje. Jel. Celý den ko- lem otáčí. Ml. Zdí otočichu své vesnice, svá města. BO. Chtěl těmi houfy tvé vojsko oto- čiti. Cyr. Město horami, ostrov mořem oto- čený. Plk., Jel. Tyranna dvořany o. Kom. — co: kolo, D., víno otáčeti. Ros. Otoč to. Us. — co (čím) okolo čeho. Že jimi jako okolo prstu otočujeme. Tkad. Had okolo holi se otočil. Ros. Země okolo osy se otáčí. Nt. — co oč: vlnu o háček. Sp. — se. Kolo, voják se otáčí. D. Otoč se (hbitě!). D. Až se to víno otočí, bude příjemnější. Ros. — se kde. Otočil se na koni. Er. P. 446. — se kolem čeho. Země kolem slunce se otáčí. Ml. — se jak. Ulysses lvovým obyčejem v boji se otáčel, (instr. způsobu). Troj. O. se do kola. Nt.