Otočiti
Otočiti. Otoč! Kehrt! Dch. — co: ru- čičku, Šp., barvu (kartu též barvy vyho- diti), Us. u Rokyc., Frič., hlavu, své smý- šlení. Dch. — co, se čím. O-čil se vozovou hradbou, tělesnou stráží, Šmb., dvořany dle způsobu německého. Pal. Rdh. II. 499. — kudy. Otáčí palec okolo palce. Hrts. O. se kolem osy své. Us. O-čím se po zemi. Lpř. — co, se kde. Klíč v zámku o. Čch. Petrkl. 33. Ona umí se při práci otáčeti. Us. Dch. Pevné tělisko o-čí se v ložisku kol pevné osy. ZČ. I. 262. — jak (kde). Eufrat se pod 36° s. š. a 56° v. d. otáčí do směru jihovýchodního. Lpř. Děj. I. 38. Kolem se otáčeti. Lpř. O. něco o 90°. Mj. 120. — (se) čím kam. za čím. O. něčím do ně- jaké polohy. ZČ. III. 44. Slunečnice květem za sluncem se otáčí. Mtc. — se. Ani se neotočil. Us. Hnšk. Rána se otáčí (hnojí, hnisá). Mor. Bkř. — se na čem: na patě. Hrts. — se oč, kam. Vlak se otáčí o skálu. Posp. Vítr se o-čil na sever, k severu. Us. Pdl.