Otruby
Otruby, pl., m. (gt. -ň) a ť. (gt. otrub); řidčeji: otruba, y, f, co se s něčeho otře, plevy zbylé po semletí, die Kleien, Grüsch. O. slovou slupky, které po semletí obilí zbývají. Vz S N., Kk. 113. O. pšeničné, Jád., žitné, šrotové (hrubé), Vys., mandlové. Kh. Chléb z otrubů pečený. Kom. Boží dárek — holá otruba (špatný chléb). Us. Hanka. Syt Havel mouky, nechce otrubů. Mus. Husám seno a psům otruby dává. Trnka. Kdo líhá mezi otruby, přichodí svini mezi zuby. Trnka, C. Přejde-li mužský ženskou na lávce, po- draží o. Kda. Vari otrubo, přijde bílá mouka. Vz Moc. Lb. — O. na hlavě, práchnivosť, Kleiengrind. Sal. 12. — Otruby, Otryby, ves n Uhlíř. Janovic. PL.