Otrutiti
Otrutiti, il, cen, ení (zastr.) = omámiti, omráčiti. Gb. ad Smil str. 55. Druzí mnie, by byli hromem utraceni. Leg. 42. 1. Byl takovým strachem poražen, že jest byl jako otrucený. Milič. 116. — se, odraziti se, sich abstossen, abprallen. Kopie mdle sě otruti. Výb. I. 1122., St. skl. Meč jeho hlavě se otrudí. Výb. I. 162. — koho. Otrutil si mě velmi (elisisti me). BO. A když přijde k stanu, otruti jej (percussit) i převrátí. BO.