Otříti
Otříti, otru, třel, en, ení; otírati = se- tříti ; třením očistiti; ošoustati.; ab-, wegreiben, ab-, wegwischen, abtrocknen. — co, koho (s čeho): špínu, pot, slzy, krev s čeho, Us., prach s tváří, Br., ránu, hubu, stůl, šaty, lžíce. Us. Kdo jiného otírá, sám sebe ne- umývá. Vz Pomluva. Kdyby déle trvalo (vy- dírání vojska), musil bych ode všeho, utra ruce, odejíti a pánu Bohu vše poručiti (přišel bych o všecko). Rkp. 1624. Blk. — (se) kde: sudy ve sklepě. Ros. — co čím: hadrem. — se oč (čím): o ručník (ruční- kem). Otřel se o zeď. Otřel se o mne a přece ínne neviděl. Ros. — komu co: ruce ruč- níkem. — se kdy: po lázni. Jg. —. se o koho (čím) = o něm zle mluviti, sich an Einem wetzen, reiben. Dch. Léta se o něj mnohými těžkostmi otřela. Tyl. Otírati se o někoho ježkem (jako ježek) —- špičkovati. Kos. Otře se oň lidský jazyk. Kom. O chu- dého se každý otře. V. Ať se svým jazy- kem o mne neutírá. Ros. Každý se o nás otírá. — se komu oč: o uši, o oči (před oči se mu staviti). Kom.