1. -ov
1. -ov, 1. přípona jmen podst. rodu muž.: hřbitov, ostrov, příkrov. D. Ruská přivlast- ňovací na -ov jsou naše na -ův a taktéž se skloňují: Demidov, a, vz ův. — 2. Kon- covka ve skloňování. V gt. pl. m. -ů, -ův (-óv) v západním Slovensku: pánov, také pánů a pánuo. Šb. V západních Čechách: hadůch, jelenůch m. hadův, jelenův. V obec. mluvě na Mor. a v Čechách odpadlo toto v téměř veskrz: tátů, Procházků, hadů. Slo- váci místy vyslovují: pánóv, pánó. Hš., Šb. Vz Domů. V strč. i v dat. plur. boh-ov-óm. Vz Mkl. Formenlehre 23. Vz Tvoření slov.