2. Ov, ova, ovo
2. Ov, ova, ovo (zastr.), zájmeno = tento, dieser, Jg., onen, jener, D.; ukazuje na před- mět blízký. Zk. Slyšte ova (ta), která chci mluviti slova. St. skl. — Vz více v Zk. Skl. str. 354. — Pozn. Někdy ukazuje se zájme- nem tímto k samému okamžení, kdy se co děje n. díti má, ukazuje se přímo k okolno- stem, v kterých co jest, v kteréžto příčině se zájmeno to příslovci vynáší, jako: Ova toť odolá má pře, juž mě k sobě volá mój král, t. j. v tyto doby zajisté zvítězí má pře. Leg. sv. Kat. 3438. Odtud se akkus. plur. podobným činem, jako zájmena ta (vz Ten) užívá, když k čemu mysl jiného obracíme, v kteréžto příčině jest to, co ejhle, lat. en, ecce, jako: Ova Hospodin příde i všickni světí jeho s ním. Jg. Vzezřev na své vece: Ova tuto se nám nevhod stele! Leg. sv. Kat. 1395. — Zk. skl. 354. Cf. Mkl. S. 95., Jg. Slov. (-ová).