Ovce
Ovce, ovenka. V MV. nepravá glossa. Pa. Cr. Kram. Slov., Jir. Mor. 49., Rk. Sl., Mkl. Etym. 229. Gt. ovec. Pč. 5. Dat. ovcem — ovcím. Bž. 98 Ovce Št. Kn. š. 23. Jména ovcí na Mor. Dle barvy: babuška (černá, má přes hlavu a přes nos bílý pruh), baruša (bílá s černými nohami), bělenka = belica (všecka bílá, vlny hladké), bira = birka (vlny („birčisté" t. j. krátké a husté), burka (sivastá do černa), cigánka (černá okolo huby), černula, drlina (bílá, nohy kropkovaté), ďublena = ďubka = ďubraja (má černé ďubečky po všem těle), fajka (má černou hubu i nos), hlinka (má hubu „hlinčistou" t. červenavou), chomút (na hubě černá na způsob chomoutu), kača (má veli- kou hubu černou), kropiša (kropenatá), ku- kuša (trochu „okajistá" t. okolo očí černá), łajka = łaja (všecka černá, jenom kousek ocáska bílý) łataňa (má po sobě velké černé laty = záplaty), lyskaňa (s lyskou), mur- gaňa = murgaša (má po sobě velké černé pruhy), muryňa, muryša „muřinistá" (= za- šmouraná na hubě), očkaňa (má kol očí černé proužky), okaja (má černé kolečko kol očí), pistrula (po černé hubě bílé ďubky), prskaňa (má černé „prsky", kropky na nose), tarčina („tarkavá" t. bílá a červená), trafuša (strakatá), vakeša = bakeša (bílá s černou hubou). — Od jiných zvířat, nejvíce též dle barvy: dudaňa (od „dudka", má tlustou hubu), kočka (bílá, bachratá), koníček (ve- liká, vysoká), liška = liškaňa („kolem očí liščistá"), srna (má vysoké nohy a po čer- vené ďubce nad očima), sova („sovistá", t. má nadutú hlavu), síkorka (má kolem očí červenavé pruhy na způsob křídel), stra- kaňa (strakatá), špaček (má široký krk). veverka (má dlouhý ocas) = veverica (uh.), vlčica (jako vlk). — c) Dle jednotlivých údův a celé postavy: čułka (s malými boltci), hłavaňa (s velikou hlavou), hrbaňa (hrbatá), krabaňa (má na krku a po hřbetě kraby), kulička (krátká, jako kulatá), kusaňa = kuska (bez ocasa), kurnota (má rovné rohy), lałoknaňa (má lalok), łopúnka, má veliké uši), moňkaňa = muňka (má „moňky", la- ločky na krku), odrobinka (maličká), okál (s velikýma očima), rožkaňa (má maličké rožky, jen výpučky), rygáš (uherská ovce s „camfatou" t. střapatou vlnou a zakrouce- nýma rohoma), stolica (hrubá, s vysokými nohami), šutá (má krátké uši). — d) Dle vlny: čupryňa (má kštici na hlavě), štrapaňa (s vlnou střapatou). — Ovce těmito jmény pojmenované dobře jsou značity a každé dítě rozezná je od sebe. V jednom stádě ovšem po několika jest kurnotách, birkách, vakešách atd.; ty pak rozeznávají se ještě zvláštními přízvisky: beruša (bere z ruky), milena, paňátko (madá, úhledná ovečka), blížnica (která měla dvě jehňátka) = dvojka, běhula, divočka, honcula, šuměna (šumná), zvoncula (nosí zvonek), křapaňa (nosí křa- pák, zvonec veliký), bažka (bažná = mlsná), šibula (ledakde ostane a „šibolí", t. popásá se), šukaňa (šouká se, chodí pozadu), hłu- paňa (hloupá), čuňkaňa (trkavá), špata (hu- bená). — Byla-li ovce koupena z jiné dě- diny nebo země, dostává příjmení odtud: jasenka (z Jasené), prłovjanka (z Prlova), ublanka (z Ubla), vsacanka (ze Vsetína), słovenka (ze Slovák), valaška (domácí ovce), javornička (z Javořiny). — Plemenica jest ovce matka, jarka, která se z jara ulíhla; neokotí-li se téhož roku, slove jahničkú, jahalkú (laš.). Sirota jest jehňátko bez matky; služebníček říká se přítulnému be- ránku. — Berani. Vakešák, běličák, lajcák (černý), rygáč (uherský s velikýma rohoma). Brt. D. 318.—319., Km. 1885. 102.—103. Cf. NA. IV. 103.-104. Ovce se honí, je na- honéná či skotná. Brt. D. 325. Pštyle! třš, třš! volá (tržká) valach, aby se cizí ovce od stáda odloučily; na Kopanicích: Pren, pren! Brt. Mléko ot ovec. Ž. wit Deut. 14 Ovca a koza sa plúšta (kotí se). Slov. Rr. Sb. I šli jsme pryč jako ovce (tiše). NB. Tč. 279. Vlk na ovce rád vždy vyje. Alx. Žiadna ovca nenie dobrá, ktorá od svojho stada uteká. Slov. Rr. MBš. Nikdo neslý- chal, aby ovce vlky dávily a slepice lišky hubily. Kdo ze sebe ovci činí, toho udáví vlk. Sluší ti to, co ovci podkovy. Hkš. To nebyla ovce, co se s vlkem procházela. Bř Když kotné ovce pijú z mnohých studeň vodu, též mnohé farby mávajú na svém malém plodu. Glč. II. 195.— Pole neměřené, ovce nesčítané a pastýř mezi nimi (obloha — hvězdy — měsíc). Mor. Brt. — O. Drahá ovce (lichotné oslovení)! Brt