-ové
-ové, přípona nom. a vokat. pl. v 1. a 2. sklonění u jmen hlavně jednoslabičných něco živého označujících, také u slov na -ek ukon- čených : bohové, čápové, svědkové, před- kové, králové, strýcové, otcové, dědicové, panicové, špačkové. Přidá-li se přípona -ové neživotným, stanou se tím životnými a pří- sudkové n. přívlastkové adj. má -í (i; pří- sudkové z pravidla i): meče ostré, ale; me- čové ostří; duby silné, ale: dubové silní; stromy stály, ale: stromové stáli, staří stro- mové stáli. Vz Přídavný, Shoda adjektiv. Tato koncovka -ové jest pozdější než -i (Kt.). Přípona -ové v obecné mluvě není obyčejná, ale někdy se jí šp. užívá i v akkusativě: viděl sem duchové (Jir.). V již. Čechách jí též není, tam klade se v nomin. i zcela pra- videlně a u jmen osobných bez výjimky, u neosobných někdy y: ty voly. Kts.