-ovi
-ovi, přípona ohýbací dat. a lok. sg. při jménech rodu muž. (tedy v I. a II. sklonění; při mužských ukončených v -a: sluha, voj- voda, vozka a v o: Sluníčko, Vrťátko), zna- menají-li životné bytosti a jsou-li bez pří- vlastku: Havlovi, kmotrovi, mužovi, Janovi. Bůh, duch, pán, Kristus a člověk mají jen -u (ne: -ovi): Bohu, duchu atd. V druhé dekl. nejvíce jen u jmen vlastních, jsou-li bez přívlastku: Tomášovi, ale: svatému Janu, svatému Vavřinci. Jména muž. rodu v -a nebo v -o ukončená mají v dat. a lok. sg. vždy -ovi: sluhovi (ne: sluzě dle Žena), Slu- níčkoví (ne: Sluníčku dle Slovo. Cf. Brs. 9) Us. Jména vlastní muž. rodu mají -ovi;jsou-li s nimi spojena jména obecná a křestná, mají tato -u a jména vlastní -ovi: urozenému pánu panu Josefu Baudišovi. Mk. Koncovka -ovi jest pozdější. Kt. U jmen muž. v -a ukončených (sluha) vznikla na začátku 16. stol. na místě -ě (vojvodě). Šb. II. 24. — Koncovka -ovi dat. sg. u jmen podst. mění se ve vých. a již. Čechách v -oj: mužovi — mužoj, holuboj, koňoj. Jir. Husaroj se dám. Us. v Hradecku. Er. P. 270. Cf. Bž. 47.