Ovšem
Ovšem (zastr. ovsěm). Klade se: 1. Když se vlastnosť a činnosť podmetu z plna při- vlastňuje = naskrze, zcela, zúplna, zhola, gänzlich, ganz u. gar, durchaus, V.; opak jest — v díle. Dal ovšem vóli Bohu. Smil v. 1543. Tu vzali tři dsky psané a ovšem zlaté (zcela zlaté). Dal. S cizí ženú o. ne- sědaj. BO. Dříve než nás o. zahladie. Anth. Jir. I.109.11. (Život Karla IV.) Ta dci na div slíčna bieše, líce jmieše ovsem bielé. Rkk. 39. Nepřisáhali o. nikoli. Ojíř. Nic mu o. není dáno. Ben. Aniž velím bezpřemným postem ovšem tělo pohubiti. St. K. š. 33. Dobrý Buoh dává té duši chuti duchovnie zakusiti, aby nebyla o. bez utěšenie. Št. K. š. 279. — 2. Když výroku vynesenému přisvědčujeme aneb platnost jeho připouštíme: zajisté, v pravdě, ano tak, ja wohl, allerdings, freilich. V. Duch ovšem hotov jest, ale tělo nemocné. Br. Vím o., že velkou žalosť na srdcích svých máte. Flav. Herbář český o. od prvního vydání k obnovení nepřišel. Byl. Vz Ale. — 3. Když na věci, které za jinými jdou, zvláštní váhu klademe —- zvláště,přede vším, nejvíce, nerci-li, mnohem více, mnohem méně, geschweige denn, viel weniger, oder wohl gar, desto mehr. Pták na vejcích seděti začna, nedá k nim větru studenému, ovšem dešti. Kom. Proti rozkazu královskému žádnýnic raditi a ovšem skutkem činiti nesměl. Čr. Však jich zákon nemůžete odsouditi, ovšem potupiti. Br. — Zk. Vz Ale, 4.