-ový
-ový, přípona adj. nejvíce při jménech zvířat, stromů a látek. Klade se: 1. místo genitivu látky: zdi mramorové, dříví bukové, svíce voskové; 2. místo gt. obsahu: den trhový, sloup dýmový; 3. jmenuje se jí účel jména omezeného, nač jest: lopata chlebová, V., ka- mení prakové, Br.; 4. místo genitivu příčiny a původu: úraz hromový (od hromu), rána morová; 5. místo genitivu místa, času; určuje čas, místo, způsob: trpění křížové (na kříži), muky křížové; 6. místo genitivu předmětného, jmenuje věc, která předmětem činnosti jména omezeného jest (ale velmi zřídka). Stráže žalářová. Pass. Spojení kloubové. Sal. Roz- umové vzdělání. Jg. Zk. Skl. 308—315. Vz také Mkl. S. 9., 231. a Slovník vědeckého názvosloví XVI. (Šf.).---ový, přípona slov chemických, značí poměr BO3: kyselina du- síková, chlorová. Šf. — Před -ový se poslední kmenová samohláska krátívá: lípa — lipový, bříza — březový, mák — makový, mráz — mrazový, práh — prahový; ale nekrátí se obzvláště, vyjadřuje-li se jimi podobnost: sláma — slámový (ale: slaměný), mílové boty (ale: milní kámen), skálový (jako skála) člo- věk (ale; skalní vrabec). T. Vz Tvoření slov.