Oxymor-on
Oxymor-on, a, n., řec, vtipné sobě od- pírání, slove v mluvnici takový způsob mlu- vení, když pojmy sobě odporné v jedno se pojí tak, že spojení takové na poslech cosi nemístného, v pravdě však cosi ostrovtipného do sebe má, jako: Tu jsem viděl, že nic ne- mající všecko se míti pravili (Kom.). Hledatel nenalezl a nehledatel nalezl. Sš. 10G. Ó blaho- slavená porobo, nad niž nic svobodnějšího vymyšleno býti nemůže. Kom. Lab. 120. A tvůj stín tím zvučným tichem plesá. Krásno- horská. Scheinwiderspruch. Zk. Ml. II. 178., KB. 242. Vz Mk. Ml. 204., S. N.