1. Ozrač
1. Ozrač, i, f. Glanz, Pracht. V tejž roz- koši, v tejž ozrači Aleksandr mysl omrači. Výb. I. 167. Viděl Jan jméno napsané a viděl o. a záři jeho. Sš. Zj. 483. Vědou prý víra o-če a oblesku dosahuje. Sš. J. 8. Ani bo- hatství ani o. učenosti nezatemnila duše a mysli jeho. Sš. J. 47. Na o. postaviti = zra- čitým, patrným učiniti, anschaulich machen, veranschaulichen. Potřebí tudy bylo pravdu tu také jinými ještě důkazy na o. a jistotu postaviti. Sš. I. 54