Ozub
Ozub, u, ozubec, bce, ozoubec, bce, ozoubek, bku, m. Ozuby — ohnuté částky u podkovy, die Stollen. Ozuby udělej pod- kovář čtvrt palce vysoké. Jg. — O., jehla u přesky, která se v připínání zabodá do řemene, Dorn, Stift, m. O. a petlice. Us. U tesařův. Na o. něco dáti, na o. nebo na kříž něco zapustiti (aufkämmen), z ozubu vyndati, vysaditi (auskämmen). Nz. Vz Ozubec.