Ožéci, ožíci
Ožéci, ožíci, ožhu (ožžeš, ožhou), ožehl (ožahl, zastr.), ožžen, ení; ožéhati (ožáhati), ožíhati; ožehnouti, ožáhnouti, ožehnu, ožáhnu, ul, ut, utí; ožehovati, ab-, umsengen, um-, abbrennen. — abs. Mráz ožíhá (pálí). Na Mor. Brt. — co, koho, se. Já sě neožábám. ZN. Choditi na řeřeví a neožéci své paty. BO. Jakoby se ožáhali (= oštídali), dlouho nechtěli nic mluviti. Let. 428. Kdo se střeže, zřídka se ožže. Č. M. 246. Oheň ho ožehl. Troj. Ožahati hrnce (vypalovati). Na Slov. Plk. — se čím. Ožha se rozpáleným dřevem — odtrhl od těla. Živ. J. Husi. — kam, v co. V svú nohu dám se ožéci. GR.