Oželeti
Oželeti, 3. os. pl. oželí, ožel, ožele (íc), el, en, ení = opykati, oplakati, bejammern, betrauern; přestati želeti, verschmerzen. — čeho. Oželíš toho (to, Plk.), jestli tak uděláš. Us. Všeho světa o. Kom. O. tělesné žádosti. Št. N. 9. Ožel žalosti, ožel i radosti. Č. M. 195. Již jsem svého psa oželel. Us. O. smrti něčí. Br. — čeho nač. Na to několik zlatých oželím. Plk. — co: kabát, ztrátu o. D. Jedno ze dvou o. (jednoho opykati a druhé voliti). Prov., Jg. — se komu čeho. Oželelo se toho Čechům velmi (= žel bylo). Let. 49. — Jg-