Ožiti
Ožiti, ožiji a oživu, il, ití; oživnouti, vnul a vl, utí, ožívati = zase k životu přijíti, auf- leben; ? sobě přijíti, okřáti, sich erhohlen. Kom. Byl jest umřel i ožil. ZN. Pacholík ožil jest. Bj. Viece neoživu. BO. Pútnik ožil. Pass. 567. Kto umřel, ožive. ZN. Mníš-li, by umřelý člověk opět ožil? BO. Což seješ, ne- oživě, až dřieve jeliž umře (nisi prius mori- atur). ZN. Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Br. Na letnice boží kvítí všady kvete, ó již znova oží všechen boží světe. Sš. Bs. 14. Jakoby znovu ožil (okřál). Leg. — z čeho: z mrtvých ožil. Pís. — na čem. Buďme a na vnitřním člověku oživme. Br. — v kom. Ožive v nás jednota. Kom. Buoh dal tu moc skrúšení pravému, že, jakž přijde, tak ihned ožive v něm hřiešný. Št. K. š. 332. — čím: nadějí. Otec mrtev byl duchovně a syn jeho počal ožívati věrú. Št. N. 34.