P
P původní. Vz Gb. H. ml. I. 303. — Pra- slov. p vz Gb. II. ml. I. 310. — P (p) změ- něno 1. v t, zejm. pě a pi v te a ty, v dial. tet (pět), teknej (pěknej), tyte (pite, pijte); 2. v f: fáb — páv (doudl. a j.); 3. v b: ba- bouk; 4. ve v: charva — charpa; 5 v k: ka- pradí — papradí. Vz více ib. 419. V již. Čech. mění se v: b, v, f, t, h, k. Vz Dšk. Jihč. I. 22. Na Mor. mění se v: v, b, k: vták, budu m. pudu (půjdu), charba, křesnej m. přesný, atd. Vz Brt. D. II. 47., 112., 148., 167., 209., 234., 249., 278. P v chromeckém podřečí, vz List. fil. 1894. 92. — P od násl. b se neměkčí. Cf. Gb. II. ml. L 419. — P se přisouvá. Vz mpn, mpt, mpl, mps a Gb. H. ml. I. 420. Z města Lippý. V. Kal. 106. — P se odsouvá ze sku- pin pn, ps, pt. Vz tyto a Gb. H. ml. I. 420.. 421. V již. Cech. Vz Dšk. Jihč. I. 23. Kde ak ale (kde pak ale)! Zábř. Brt. D. II. 129. — p psávalo se: p, pp, p. Vz Gb. H. ml. I. 411. nn., 417. — p v již. Čech. Cf. Dšk. Jihč. I. 21.