Páčiti
Páčiti. List. fil. XII. 184.—185. — abs. Pačteže, pačte (= vizte. Vz Pač), na akom sa koni váš brat nosí. Dbš. Sl. pov. I. 260. Nemožu páčit (si pamatovati), jak to už bylo. Brt. D. 245. — co, koho. Páčil sem to (pozoroval). Val. Vck. Každý poklesek hned p. (an ihm mäkeln). Dch Někoho p. = si pamatovati. V Podluží. Brt. Od té doby ho páčím. Brt. D. 245.— si co = pamato- vati si. Mor. Bkř. — se. Už se páčíš (zpě- čuješ, zdráháš)? Kdo se zpáčí, musí platiť Us. Sd. Vůz se páčí (kloní k pádu); Páčí sa = ustuduje od smlouvy, viklá se v ní. Brt. D. 245. — se komu. Taky sa mi šu- haj páčí (líbí), čo sa kaput za ním vláčí. Koll. Zp II. 137. — se nač = pamatovati se. Páčíš-li se na to? Val Vck. — koho odkud. Sedláci pana vrchního z rákosí p li (tahali). Č. Kn. š. 166. — se komu v čem = líbiti se Lipa 218. — co do koho. Vy víte, co máte do něho p. (o něm my- sliti). Us. Vk — komu po čem. Páčejí mu po životě. U Rychn. Msk.