Břímě
Břímě, břémě, gt. břemene (skloňuje se podlé: „Kníže"), n.; břemeno, břeménko (břemýnko), břemíčko, břemínko, a, n. Nyní se užívá vice „Břemeno" než „Břímě," ač toto jest lepší. V již. Čechách gt. břimjete; jiného slova na — mě (mje) tam není. Kts. — B. = tíže, Tracht, Bürde, Last. Břemeno trávy. Us. B. Dřev, slámy. L. Břemeno na se vzíti, bř. vložiti, naložiti, uvaliti na ně- koho, V., na sebe přijmouti. Troj. Břemenem někoho tlačiti, tisknouti, obtížiti, stížiti; Bře- mena někomu umenšiti, ujiti (ujmouti), V., někoho zbaviti. D., Šp. B. s sebe složiti, Troj., shoditi. D. Těžké b. = přetížení, ne- snáz, Uiberlast. D. Chudoba jest těžké bře- meno. Klat. Břemenem chudoby stíženu býti. V. Někomu břemenem býti. Br. Veliké bř. na hrdle míti. V. B. nésti. Us. Z obecných břemen a povinností vynětí (výsada). V. Břemena knihami utvrzená přicházejí na dr- žitele gruntu. Pr. Časem břímě pouleví. Pk. Vz Břemeno. ·— B. = útěžek, Leibesfrucht. Břemenem ženu obtížiti. L. — B., ženské lůžko. Reš. — B., zlé = nestvůra, zásnět, Kugel, Mondkalb. J. — B. — zavazadlo.