Břinčeti
Břinčeti, im, 3. pl. -čí, če, (íc), el, ení; břinkati, břinkávati = cinkati, řinčeti, brnčeti, klirren, klempern, schellen. — abs. Harfa břinčí. Us. — čím: zvonci, chřestač- kami, Kom., jazykem, Ctib., hubou, mečem. Us. — od čeho kde: Vše okolo uši od meče břinkalo. Kom.