Páchnouti
Páchnouti, chnul a chl, utí = zápach vydávati, zvl. = smrděti, einen Geruch von sich geben, riechen, duften; übel riechen, stinken. Ros. — abs. Mrtvý páchne. Us. Ni páchne ni smrdí. Prov. pol. Ani p. tam nesmí (ani se tam ukázati). Fuj ženo, člověčina páchne. Pov. 131. Čich vůně, jak co páchne, rozeznává. Kom. J. 327. — komu z čeho. Páchne mu z úst (z bašty hází). D. Z hrdla jejich nic než samá vražda páchne. Kom. — komu. Páchnou mu nohy. Us. Zlato mu páchne (má na ně laskominy), hat Appetit, Verlangen darnach. L. — čím: zapáchati, nach etwas riechen, schmecken. Jg. Víno sudem páchne. Jg. Čím to páchne ? Sych. To hrdlem páchne (zde jde o krk). Kom. P. kozlem (jako kozel), Zlob., smrtí. Br. Hospodář má p. větrem a hospodyně dýmem. Č. Tělo hrobem páchne. Žal. P. čertovinou (býti dobrou kopou, šelmou nabíjenou). Us. Hý. Nezdvořilosť mrzutým grobiánstvím páchne. Kom. J. 842. Člověk světem pá- chnoucí. Kom. L. 134. Věc ta páchne myší. Zk. P. pýchou, lotrovstvím. Ros. Někam ani nohou nep. (nejíti). Us. — po čem, šp. (german.) m.: čím. Brt. v Km. — ke komu oč. On k ní o milosť páchl. Troj. — kam — ukázati se, vyskytnouti se, wohin kommen, hingehen, Schritt wohin thun. Jg. Do mého domu ani nepáchni. D. K nám ani přes práh p. nesmí. Sych., Ml. — kam pod čím. Turci nikomu pod hrdlem do chrámu p. ne- dadí. V.