Pachole
Pachole, ete, pacholátko, a, n., chlapec, výrostek, der Knabe, der junge Mensch. V. Malé p. V. Kůň brůna, žena Důra, Janek pachole, řídko z toho trého co v hod bude. Prov., Jg. Každé pachole plno svévole. Č. — P., služebník, der Diener, Page. Junge. V. Kdož by měl pět koní, může míti jedno p. Zříz. sněm. Petr Knaisl, někdy pachole Mikulášuov Višnin, chodí po vsech. Pč. 22. — P. u bednáře: klín (n. klínek, na který kyjankou tluče obruče utvrzuje, der Kloben. Dch.); u truhláře, něm. Knecht an der Hobel- bank; u sládků drouh, kterým se pivo vozí (Stange zum Bierziehen), nebo zátka podlouhlá čtyrhraná k paření sudů, Brühspund; ve mlýně železné náčiní, jež se při tažení stavidla pod sochor podkládá, der Arm, das Knechtel; p. při pile, der Hinterschemmel; p. zubaté = hospodáříček (pod oharek svíčky), der Licht- knecht, -stecher; dřevěný klín, Keil, m.; zou- vák (na Mor. N1.), der Stiefelknecht; podložek z koudele, pod loktuši trávy, ein Polster von Werg; v tiskárně, der Ballenknecht; u ševce (malé, velké), der Stiefelprügel, také: dorážka. Vys., Šp. Vz také Jg., Vys. (str. 195.). — P., dřevěný háček, jímž se réva k zemi připe- vňuje. Čk. 185.