Břinkati. — koho
Břinkati. — koho = udeřiti. Jdi dál, sic tě břinku, že ti v uších zaduní. Kčr., Tč. — kam: v tabatěrku. Kká. Td. 25.— nač: na housle. Brt. D. Černojokého synka, co na husličky břinká. Sš. P. 543. Dej mně, Bože, synka, co na cimbál břinká. Sš. P. 224. — si, komu. Rád si břinkne (se na- pije). Us. Muzika mně hrála, břinkala, moja nejmilejší plakala. Sš. P. 260. Když sem já šel od svej milenky, břinkaly mi podko- věnky. Sš. P. 566. — čím Břinká jazy- kem jako na měděnici. Ctib. B. kamenem na kosu. Ostrav. Ič.