Páka
Páka, y, ť., krátí á v a v instr. sg., v gt., dat., lok. a instr. pl. Vz á v a. — P., sochor n. jiné náčiní k páčení. Der Hebebaum, Hebel. P. jest neohebná tyč aneb vůbec neohybné těleso v nějakém bodu podepřené, v něž působí dvě síly (závaží), z nichž jedny je v jednom, druhé pak v opačném směru táhnouti se snaží. S. N. Páčidlo, zdvihadlo, zdvihák, podvaha, podvážka; u plavců : drouch, váha. Šp. Páka na zuby Clus-ova, Carabelli-ova, vz Nástroj na zuby. Cn. P. postranní Simonova, vz Ná- stroje k operaci píštěle pochvoměchýřové. Cn. P. mathematická, fysická (skutečná), stroj- nická; p. jedno-, dvou-, rovno-, nerovno- ramená, přímá, křivá n. zakřivená, jednoduchá n. základní, složitá n. složená, vidlová (Ga- belhebel), vz Hever; rameno páky. Nz. P. zaúhlená n. lomená (Winkelhebel), vz S. N., vahotvárná, šlapací (podnožka). Sedl., dře- věná, železná,mosazná, Ck., pouštěcí, der Auslasshebel. Sp. Vz KP. II. 21.—23. Pakou zdvíhati, vyvraceti, vz Páčiti. — P., po- hnutka, důvod. Nt. Všecky páky se hýbají, pohybují, alle Hebel spielen. Dch.