Pakli
Pakli, něm. wofern aber, wenn aber, lat. sin. Touto spojkou často začínají někteří buď jedinou nebo první větu podmínečnou ku př. Pakli by tě kdo pohoršil, promiň mu. Správně mluví se: Pohoršil-li by tě kdo, nebo: Jestliže tě někdo pohoršil, promiň mu. ,Pakli´ užívá se v přesné prose toliko v druhé větě pod- mínečné, naznačující opak prvé, čelící proti jiné již uvedené podmínce, která tedy po- ložena jest protivou prvé podmínky ať větou vyjádřené ať v jednotlivém některém výrazu věty se tající. Kos. Nebo dle Brt. S. §. 501.: ,Podmiňovací věta čelící proti jiné, již uvedené podmínce, spojkou pakli se uvádí. Klásti od- porovací spojku pakli za prosté -li v jedno- duchém souvětí podmínečném nesprávno jest.' Místo pakli, ač zřídka, klade se také: jestliže pak. Dostane-li se ti pochvaly, těš se tomu; pakli ne, nermuť se. Dáš-li mi krejcar, dám ti jablko; pakli nedáš, také já ničeho ti nedám. (Us.) Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš? Br. Jestli dobré, co císař přikazuje, plň rád vůli jeho; pakli zlé jest, odpověz řka. Chč. 38?. Budete-li hledati Hospodina, naleznete jej; pakli jeho ostanete, ostane vás. BO. Když umře člověk nemaje syna, jeho dědina na dceru spadne; nemá-li dcery, tehdy jeho bratřie budú po něm ji jmieti, pakliby i bratří nejměl . . . Št. Kn. o obec. věc. Libí-li sě, poď; pakliť se nelíbí jíti se mnú, ale bydli zde. BO. Slitují-li se nad námi, živi budeme; pakli ny budú chtieti zbiti, ale umřem. Bj. Budete-li živi podlé těla, zemřete; pakli duchem umrtvíte tělesné žádosti, živi budete. Budeš-li míti mnoho, dávej hojně; pakli málo, i z toho rád udílej. Bude-li se pánům zdáti, souditi budou; pakli nic, káží jim ku prvnímu právu státi. Brt. S. §. 501. Laně jak do leče a tenat na soškách rozpjatých vpadne, zapletena a zabita bývá, pakli vyvázne, pospíší utéci. Kom. J. 425. Deštík jestliže kapaje dolů zmrzne, dělá se krupobití, pakli se zahřeje příliš, rudu n. rez. Kom. J. 52. Ty, jestližeť statek hojně k rukám jde, potřebným zase po- dávej, pakli ne, i z malička uděluj, jestli ne štědře, aspoň ochotně. Kom. J. 849. V prvé nebo jediné větě podmínečné dobře se užívá toliko slůvka -li nebo jestliže, jestli: Vz Jestli a hlav. Pozn. 2.