Břísti
Břísti, strb. bresti, bredą. Sloveso toto patří svou samohláskou korennou do řady a, jak svědčí strh. bresti, bredą, a stupňo- vané brod, brodB; kořenné e seslabilo se však dále v B, načež sloveso toto přechází do řady i. Tedy břid ve tvarech infinitiv- ních, brd- a břd- (brtd-) ve tvarech prae- sentních a vedlé obého i břed-: praes. brdu a bŕdu, imp. brdiech, břdiech, mft. břísti, aor. břidech. Gb. v Listech filolog. 1883. 111. Cf. Mkl. Etym. 20. — kam. Póvod má do vody břísti. Kád. pz. 69. V řeku b. Pass. 360. — za kým. Pohnaný má za ním (póvodem) b. Kád. pz. 69. — kdy. Ale mysl stále bředá v noci. Sš. Bs. 197.