Palcát, u, mPalcát, u,
m.,
zbraň na způsob palice po- bitá hřeby. KB. 310., S. N. Žižka kněze sám svým palcátem zabil. V. Vojenský
p. V. P-te
m naň udeřil. Koc. Dle Hrš. (Vz K
m. II. n. b. 119.) byl p. těžká železná koule, upe- vněná dvěma i tře
mi kruhy ku dřevišti (vz Cep) 2—3 stopy dlouhé
mu. P-tu užívali nej- prve vůdcové, potom jízda a konečně i čásť pěchoty. Der Fausthammer, Streitkolbe. Musíš p-tem do toho, po dobrém to již nepůjde. Us. Hý. Zblízka p-ty odrážejíce. Kom. J
. 713.