Památka
Památka, y, f., pamět věci stalé, die Erinnerung, das Andenken, Gedächtniss einer Sache. Ros. Pokud svět stane, památka tvá ostane. Sych. Něco na p-ku darovati, dáti někomu. Ros. Něco na p-ku míti. Sych. Na věčnou p-ku, k věčné p-ce. Ros. Zanechal po sobě dobré památky. Ros. Nesmrtelné p-ky po sobě zůstaviti, zanechati. V. Sych. Věci p-ky hodné. V. P. na něho mezi lidem dávno zašla. Sš. L. 182. Až i nás památky nebude. Hank. Pís. V dobré p-ce chovati. Dch. — P., den památný, slavnost', Gedächt- nisstag, m., Fest, Andenken, n. P-ku svě- titi, slaviti. Jg. Na den památky sv. Havla. V pondělí po p-ce všech svatých. Stoletá p. Jg. — P., věc, znamení, čím se pamět' obnovuje, Andenken, Denkzeichen, Denkmal, n. P-ku někomu postaviti. D. Věčná toho po- dnes p. zůstává. Har. Lidské slávy památky v niveč mizí. Ráj. Živou památku jí nechal (dítě). Us. Dám ti z vlasov jeden na p-ku. Ht. Sl. 220. P-ky písemné, strojné (künst- liche). Nz. To město na p-ku jména svého Ninive nazval. Mudr. — P-ky, memorabilia. V. — P., na Mor. = stavovské upsání na dluh, obligace vyvazovací, něm. Pamatken. Zlob.