Památný, památní a pamatný
Památný, památní a pamatný, a to: památný píší: Vrat., Brikc, V., Sych., Bib., D., Kom., Zříz. Ferd., Zlob., Vš.; pamatný: V., Solf., Ros., L., tedy lépe: památný. P., paměti pomocný, sloužící, Gedächtniss-, Denk-. P. znamení, den (der Gedächtnisstag, festum, Tov. 69.), Bib., sloup, D., kámen, Rohn., kniha (die Gedenkbücher a) sněmovní, die Landtagsgedenkbücher od r. 1518.; b) soudní, die Lanclrechtsgedenkbücher, vz Gl. 214.), dsky, Kom., Vš., Zříz. Ferd., V.; v den pa- mátní sv. Jana. Zlob., Vrat. Dal památné vy- znání všech úředníkův. Vš. P. spis, Nz., peníz. Us. Den pro každého (každému) pamatný. Kmp. — Památné, ého, n. = památka po čem, po kom, Andenken, n. Dostati památ- ného. Jg. Dal mu na památku nebo: památ- ného (bití. Vz Trest). Č., Ros. — P. taxa, kterou platil původ, když stanné právo se zapisovalo atd. Památného nemá viece bráno býti z malé věci, než čtyři groše. O. z D. Vz Právo stanné a Pr. 1869. str. 774., Gl. 213. Na Mor. ústanné. Syn mistrův, který na vandru tři léta pořád zběhlá řemeslo dělal, dá toliko půl kopy gr. míš. památ- ného (chce-li mistrem býti). 1613. Nách. 119. — P., paměti hodný, denkwürdig. P. po- vídka. D., Sych. P. den, V., věc. Kram. Neboť nesluší žádnému dobrému Jak umříti, aby nic p-ho po sobě neučinil. Štilf. Výb. II. 55.18. — P., kterého pamatují, erinnerlich. Jméno jeho nebuď pamatno. Bel. Ms. — P., pamětlivý, eingedenk. — čeho. Pamaten jsem byl Boha. Ps. ms. Pamaten budu pravdy. ŽO. 70.