Pán
Pán. Mkl. Etym. 231. — P. = kdo roz- kazuje. Aby duch stal se pánem nad hmo- tou. Vlč. Ten je hotový pán! Je sobě pán. Dch. Postaviti pána = dělati. Jrsk. Ďábel nenie právě pán než lupežně, že nemaje nižádného práva k člověku, aby řádně nad ním panoval, zlostí pod se kase, koho móž. Hus II. 347. Stal se svým pánem. Bdl. Mě za pána máš. Št. Kn š. 18. Mladý p. ze starej tehelny. Slov. Rr. MBš. Dvěma pá- noma ižádný nemuože slúžiti. Výb. I. 1065. Nemuož kto dvěma pánoma slúžiti. Sv. ruk. 329. Nebyl bys pánem, kdyby nebyl chlap chlapem. Bž. exc. Říkadla o pánu vz v Km. 1886. 627.—628. Tomu kabátu, jídle, obilí atd. se říká: pane (o výborné věci)! Když trhne nehoda, noha je pán (útěk spasí). Němc, Rgl. Páni daleko sahají. Bž. exc. Páni soudu zemského, Zř. zem. Jir. 116., z lavic, 116., p. a rytíři. 11. — P. = Bůh. P. nebeský. Výb. II. 27. Pane na nebi! Herr in deinem Reiche! I pro Pána, um Himmels willen! Dch. Pán s tebou, s vámi! Hnoj. P. otec, p. syn, p. duch svatý. Št. Kn. š. 14. — P. = osoba povýšená. Co jsou páni, to jsou páni, die Herren sind halt Herren! Dch. Má se krom jídla a pití jako p. (o chuďasu, který si na pána hraje). Us. Dbv. Vypadá krom té drahé duše jako p. (m. prase; hloupě; ušpiněný). U Kr. Hrad. Kšť. S pány se nevaď, psa proti srsti ne- hlaď. Us. Vck. S pány rukama se neměř; máš-li delší, useknou, máš-li kratší, vytá- hnou. Lpř. Kdo chce brzo pánem býti, bude dlúho panoší. Smil. Páni a poddaní k sobě. Vz Sdl. Hr. III. 147.. 161.—163. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 429. — P. = každá mužská osoba ohlednější V nářečí lašském opatřeno-li jméno majetníkovo přívlastkem ,pan', stryk' a p., přívlastek tento vyja- dřuje se genitivem, jméno majetníkovo ad- jektivem přisvojovacím: Pana rechtorův pes. Na stryka Hanesově luce. Pana Ježišova církev. Brt. D. — P. = kdo o letnicích třetí krávy na pastvu přižene. Mor. Vz Vyžer- pole. Brt D. 229. — P. Dělej pán (v dět- ské mluvě = postav se)! U Rychn. Msk. Kůň spínal se pánem (val.), stál pánkem do vrchu (laš.). Brt. D. — P. Tři liter p. (= kep), Hundsfott. Vondrák.