Pánev
Pánev. Mkl. Etym. 231. V MV. pravá glossa. Pa. P. na pečivo, na mléko, Nf., ohřívací, KP. V. 52., kadidlná. Hnoj. 40. P. z pivovára. Půh II. 22. Někteří páni stavějí pánvi své (pivovarské kotly) a brá- nie lidem, aby v jiném nevařili. Št. Kn. š. 155. — P. v anat. Nepravidelnosti, poloha, naklonění, průměry, hlubina, otvor, skleslosť atd. pánví: p. plochá, křivková, osteomala- ticka, pakostnatá, zúžená, trpaslická, úzká, mužská, ženská, dolejší či malá, hořejší či veliká atd. Vz Kžk. Por. 1.—5., 52., 65., 228.—261. Vchod, záhyb, měřítko, měření, sklon pánve. Nz. lk. P. změkčelá, srostlá, svalená: hnileť, poranění pánve, vymknutí pánve, Beckenluxation. Cf. Slov. zdrav. — P. uhelná a p. P. dolnoslezská, dunajská v Rakousích, durynskosaská, falknovská, hnědouhelná žitavská, chebská u Litnic, mohučská, moravská, panonská s přidru- ženými hnědouhelnými pánvemi v Alpách, pařížská, sarmatská, sedmihradská, teplická, třeboňská, vídeňská, vnitrozemská, vrstevná (NA V. 565), žateckolitoměřická. Krč. G. 95 , 833 , 839 , 841., 892.—898 , 905., 910., 934., 940., 943., 950., 951. Cf. Stč. Zem. 717.—719.