-an, -an
-an, -an. Ve 4. ř. po 125. přidej. Hlucháň (převzdívka), slepáň, peršáň, ryzáň, čeláň, sopláň, šurpáň, šoráň. Na Zlínsku. Brt. D. 143. Sršán, bečán, burián, chřtán atd. Vz Prk. Přisp. 26. Tam vz také o -an a cf. -ák. — V 8. ř. po Pražan přidej: St mění se v šť: město — měšťan. Vz -janín. — V ř. 21. oprav čan v: -čan. — Jména v -an mají v nom. pl. místy na Mor. -aně: Pase- čaně, Rožnov'ane. Brt. D. — an a án mění se místy na Mor. v un: vruna, žbun — žbuna, barun, bocun, škobrunek (skřivánek), mary- junek, kasunka, Junovice. Vyňata jest ad- jektivní přípona: jany: trňany, skuřany (kožený), měďany. O sobě: na zuď (zad) = na zpátek. Brt. D. 112., 102.