Paní
Paní, í, f. (v obec. mluvě: pani, ale instr. sg.: s paní, a dat., lok. pl.: paním, paních). Kts. Vz Biblí. Na mor. Zlínsku pl. pane. Brt. P. z panija; skloňuje se jako znamení mimo instr. sg. (paní). Bž. 98., 17. — P., panující, moc mající nad kým. Gebieterin, Herrin, Frau, f. P. něčí, nad kým, komu. Té p. já sloužím. Jg. Domácí p. (hospodyně). V. Debech bela sobě paní. Pís. mor. 253. Bdl., Zb. — P., vzácnější žena, Frau, f., Weib, Frauenzimmer, n., Dame, f. V. Paní dobře urozená. Pulk. — P., žena, manželka, Frau, Ehefrau, f. Vzal si ji za paní. P. jeho se čeká do kouta. Us. Panny a paní po své vůli zprzňoval. Flav. Mladá p. V. — P., vlastnice, die Frau, Eigenthümerin. P. domu, zahrady. — P., titul, Madame, gnädige Frau, f. Milosť paní. Paní Nádherná. P. máma. Komorná paní, Kammerfrau. Dch. P. stará (sládková). — P. lískovka (liškovice = hůl), Haselstock, m. Oddal ho s paní lískovkou (zbil jej). — P. manda (zadnice), der Hinter. Ten kluk má roupy v paní mandě. — Us. Paní Venuši sloužiti. V. (vz Bž. 86.)