Panoš
Panoš, e, m. (zastr. panoše, e), zřídka: panoška, y, m., člověk od stavu, méně než rytíř. Tkad., St. let. P. bezeichnete ursprüng- lich einen Adeligen, der im Dienste eines Landherrn stand, aber noch nicht zum Ritter geschlagen war, gerade sowie im Deutschen der Knecht: cliens, minister, armiger, Schild- knecht, rittermässiger Knecht (Diener). Vz více v Gl. 219. Panoše múdrý (servus). BO., ZN. Nenie p. větší svého pána. ZN. Sluha nebo panoška (vernaculus). BO. A vy, hu- bené panošky. Žk. 283. P-še páně Jindři- chova z Lompnice. Pč. 13. Kdo chce brzo pánem býti, bude brzo panoší. Smil; — P., služebník, zvl. vyššího řádu, jaké velicí pá- nové u sebe mívají (komorník, dvořenín), Edelknecht, Knappe, Junker, m. Rytíři s svými panoši. Troj. — Dal., Leg., Mudr. atd. — P., pán, člověk, der Mann, Herr. Mnohý své manželky nelituje, vloží ji tak rád na máry, jako do truhly tolary, radčiby ten ctný pa- noše ztratil hotové tři groše, než tu milou manželku. Lom.