Panoš
Panoš. Mkl. Etym. 231., Zř. zem. Jir. 695., Sdl. Hr. I. 3. Ten, kdo nově na šlech- tictví nižší byl povýšen, směl užívati erbu jednoštítného a zván i s potomky do třetího kolena panošem. Potom užíval rod takový erbu dvojštítného a příslušel příslušníkům jeho název: urozený vládyka. Panoši a vlá- dykové (jimž po německém způsohu i rytí- řové říkali) tvořili stav rytířský, kdežto vyšší šlechta stav panský neb krátce páni se nazývali. Tay. Bš. 74. (Bdl. Gl). Slo- vutný p. = titul toho, kdo dostal erb, až do jeho třetího kolena incl. Vz Výb. II. 1479. Teprve ve čtvrtém koleně stal se urozeným vládykou. Slovo panoše připo- míná se ještě r. 1628. v obnoveném zřízení. Bdl. Obr. 35. Vz Vládyka, Kn. rož. 127. — P. = sluha etc. Ž. kl. (321.), Hus I. 423. Jsa téhož pána panoš jako já. Půh. I. 294. (208., II. 129.). Sváteční p. Výb. II. 325. Běžte po světě, milí panoši; Přej mi ně- jakého panoše, aby nosil po umě koše; Přiskočiv jeden p. dá jemu(Kristu) poliček. Drk. hry. 40., 108., 161. b. — Let. 69., 73, 76. — P. = pánovitý člověk, veliký pán. Pěček Smržický v Akcí neb rozepři (1609.).