Panovati
Panovati. — abs. Rozděl a panuj, di- vide et impera. — kde. Tam nářečí dneš- nímu veskrz podobné p-lo. Šf. Strž. II. 324. V řadách jich zmatek p-val (byl). J. Lpř. Mezi nimi jakási souvislost panuje (jest). Osv. I. 483. Panuje u lidu o tom ten ná- hled. Us. Pdl. Teplota, jaká v laboratoriu p-je (jest). Osv. I. 485. Duch po celém mě- stě panující. Vlč. V svém sbožie dobrovolně panujte. Pass. mus. 384. Chtěl druh na druhém p. Kšch. 48. Bude-li hněv na po- pravci p. Št. N. 95. — nad kým. Nad námi chtí p. Koll. Zp. I. 33. Bůh p-je nad námi hříšnými. Sš. P. 78. Nepanuj nade mnou nespravedlnosť. Z. brn. Knížata po- hanská panují jedna nad druhými. Hus I. 408. Já p-ji nad tebú; Muž nad tebú bude p. Št. Kn. š. 18., 104. — čemu, komu. A panujte rybám mořským a ptactvu ne- beskému. Bibl. lobk. f. 1. Aby p-li náro- dóm. Ib. f. 38. Aťby menší nám p-li. 1442, Arch. V. 275. — jak: rázně, dobře, obe- zřele, dlouho, slavně, šťastně, moudře. Us., Šmb. P-val dosti na mále. Št. Kn. š. 10. — od koho. Povie, od koho p-je (jménem koho). Vš. 190.