Buben
Buben, bnu, m., bubének, nku, bubínek, bubenec, bubéneček. B., od zvuku, který vy dává. Gb. Die Trommel. Části bubnu: horní obruč, dolní obruč, šroub k ladění, deska (k tlučeni na ni), deska se strunami, paličky. B. přes levé rameno přehoditi. Rf. B. veliký n. turecký, malý n. vojenský, kotlový neb vlaský n. měděný, bubínek maurický n. tam- burin. Hd., Šm. Udeřili (bubenici) zvuky (akkus.) bubnóv břeskných. Rkk. 54. V bubny bíti. Jg. Na b. udeřiti. Kom. To musí jíti jako voják podlé bubnu. Us. Na b. bubno- vati. Vrat. Na b. tlouci. Jg. Rána, udeření nab. D. Břicho jako b. Us. Rád to slyší jako zajíc b. Jg., Č. Vz Nemilý. Na zajíce s bubny chocliti (věc špatně počíti). Us. Zavěs buben (přestaň bublati, Ros.; n. o chlubných, pře- staň se chlubiti). Č. Přisahati nab. (vojákem se státi.). Č. Na b. něco udeřiti, dáti, pověsiti —všem povídati. Už jde b., už jdou s bubnem, Zapfenstreich. Šm. Zvučny bubny za horami a k nám přicházejí jeho úborky. Pk. - B. u strojův = válec, okolo kterého se řemen, provaz točí n. na němž se navinuje. Vys. — Bubínek v uchu (vz Ucho, Trommelfell), v hodinách, Federhaus, v mlýně, Dreiling, v kartách (kartech. V.), Schelle, v pumpě, Kolben, Jg. — B.,velké břicho. Žena s bubnem, s bubínkem (těhotná). Us.