Pár
Pár, u, párek, rku, na Slov. pářík, u, páreček, čku, m. P., dvě k sobě patřící věci jako: pár bot, střevíc, rukavic, Paar n. Ros. Pár nožů = nůž a vidlička, ein Be- steck; jinak = dva nože. — P., dvé čeho- koliv, zwei, Paar. Pár dobrých přátel u sebe mám. P. holoubat. Mládenců a panen páry. Us. V páru, po páru = dvé a dvé. D. Do páru — suda, ne do páru = licha. L. Párek uzenek. Rukavičky po páru klásti. Šp. Místo pár: dvé atd. Mám dvoje, čtvery boty; dvé holubův; jarmo volů; chodí po dvou, dva a dva, dvě a dvě (dívky), pět sud zajíců. Šr. Ale nemusíme se slovu pár vyhýbati, neníť to slovo německé. — P. manželů. Býti párek (vzíti se). To by byl hezký pá- rek. Us. Kuroptve jsou teď v párkách (páří se). Us. Dáti ptáky do páru (spářiti je), in die Hecke geben. Us. Hý. — P., roveň, gleich. Není mu páru (rovně). Na Slov. Hdk. — P., para, der Thürstock. Hř.